Diskurzy svazů obětí: srovnání Německa, Česka a Slovenska

Vedení projektu: Prof. Dr. Martin Schulze Wessel, K. Erik Franzen

Časový rámec projektu: říjen 2007 – září 2011

Zřizovatel: zmocněnec spolkové vlády pro kulturu a média / Evropská síť Paměť a solidarita (Europäisches Netzwerk Erinnerung und Solidarität)

"Diskurzy svazů obětí" je projekt Česko-německé a Slovensko-německé komise historiků realizovaný ve spolupráci s Collegiem Carolinem. Zkoumány jsou skupiny obětí druhé světové války, resp. jejich svazy, které po roce 1945 různým způsobem vystoupily jako aktéři a ze svých zkušeností přitom udělali legitimační základ pro své jednání.

Studium svazů obětí a jejich diskurzů je proto relevantní a vědecky smysluplné, že se zde individuální vzpomínky propojují a stávají politicky účinnými. Ve vztahu k nadřazené státní úrovni je za druhé na straně svazů obětí produkován diskurz, který může – ale nemusí – představovat smyslový zdroj pro jednání státu.

Zde vyvstává otázka, jakou měrou individuální vzpomínka přechází do svazových diskurzů o obětech a zda státní strana interpretace svazů emočně a smyslově přejímá. Zároveň je ale také přínosné sledovat opačně státní formovací pokusy o individuální a na svazy napojenou vzpomínku. Podílel se stát pouze na organizaci určitých stávajících vzpomínek nebo také cíleně přispěl ke konstituování vzpomínkových a vyprávěcích vzorů?

Stěžejní otázka projektu zní: Jaké místo skupiny obětí zaujímají, resp. by měly zaujímat v historické paměti a to ve spojení se společnostmi DDR, Československa a jejich následnických států, stejně jako Polska? Pozornost je věnována skutečnosti, jaké narativy obětí v boji o vzpomínku a o výklad dějin vykrystalizovaly, resp. se prosadily na národní a evropské úrovni.

Jak se od roku 1945 změnilo vnímání "aktivních" a "pasivních" obětí?

Hrdinské oběti/oběti-hrdinové. Výbor protifašistických bojovníků

K. Erik Franzen

Těžištěm projektu je otázka, zda v NDR jedna konkrétní skupina obětí specifickým způsobem ovlivnila přístup k nacionálnímu socialismu a jeho důsledkům. Probrány budou oblasti působení, motivy a cíle angažmá této skupiny, její zasazení do historicko-politického kontextu a v neposlední řadě její vnímání sebe sama stejně jako reprezentace a artikulace jejích požadavků.

I když lze předpokládat, že na pozadí studené války byly v případě organizace blízké Sjednocené socialistické straně Německa (SED) autonomní prostory pro jednání spíše nevalné, vyplatí se bližší pohled na „prehistorii“, vznik a další vývoj Výboru protifašistických bojovníků (Komitee der Antifaschistischen Widerstandskämpfer) v NDR. A to z toho důvodu, že v tomto případě je zaprvé zvlášť dobře patrný politicky usměrňovaný přístup k zájmům různých skupin obětí a zadruhé je možné zde ukázat instrumentální dobrovolné angažmá jedné určité skupiny na úkor jiných obětí.

Za pomoci analýzy inscenace a diskurzivní výbavy pamětního dne obětí fašismu bude hledána odpověď na otázku, zda byl diskurz o obětech spojený s Výborem protifašistických bojovníků až do osmdesátých let skutečně tak zabetonovaný, jak by se u takovéto organizace dalo předpokládat. Byl tedy výbor vůbec svazem obětí nebo jen platformou pro okázalou prezentaci předem daného obrazu hrdiny politického protinacistického odboje?

K. Erik Franzen

Židovská reprezentace holocaustu v Československu po roce 1945

Peter Hallama

Mezi státním tabu a židovskou povinností vzpomínat: V centru dizertačního projektu stojí „židovská vzpomínka“ na druhou světovou válku a holocaust.

V rozmezí relativně dlouhého časového období – od roku 1945 do začátku devadesátých let 20. století – jsou zkoumány měnící se možnosti, formy a hranice této minoritní vzpomínkové kultury v jednom z komunistických států. Díky tomu bude možné zmapovat sémantické kontinuity a změny stejně jako diskurzivní periodicity a zlomy: V jakém poměru k sobě stály státní historická politika socialistického Československa, vzpomínková kultura většinové společnosti a židovská paměť? Kde docházelo k překrývání a kde naopak vládly rozdíly mezi protifašistickým a bojovným obrazem minulosti na straně jedné a po dlouhou dobu nenápadným vyrovnáváním se československých Židů s šoa na straně druhé? A především: Kde je možné rozeznat vzájemné odkazy a závislosti?

Použitý přístup by měl rozšířit analýzu kultury vzpomínání zaměřenou často na politický vývoj o „sociální dějiny paměti“ (Peter Burke), které umožňují zohlednit rozličná „společenství paměti“ nacházející se ve vzájemném kontaktu i konfliktu zároveň.

Svazy obětí nacismu v Československu a jeho nástupnických státech od roku 1989 do současnosti. Porovnanie Českej a Slovenskej republiky

Václava Kutter Bubnová

V centru dizertačního projektu "Svazy obětí nacismu v České republice a na Slovensku od roku 1993 dodnes" stojí svazy obětí založené či obnovené po roce 1989 a jejich diskurzy.

Velmi odlišná politická situace v obou sledovaných zemích během druhé světové války měla velký vliv na pozdější kulturu vzpomínání, která bude zkoumána na příkladu následujících organizací: "Svaz bojovníků za svobodu", "Terezínská iniciativa", "Výbor pro odškodnění romského holocaustu" a "Kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí" na české straně, stejně jako "Zväz protifašistických bojovníkov", "Hidden Child" a "Združenie väzňov nacistických koncentračných a zajateckých táborov" na slovenské straně.

Projekt analyzuje a srovnává u sledovaných svazů vývoj kultury vzpomínání a diskurzů o obětech. Zvlášť detailní pozornost bude věnována vývoji, definici a sémantice pojmu oběť u jednotlivých svazů, stejně jako vnímání sebe sama a cizího ve spojení s jinými skupinami obětí a většinovou společností.

Cílem projektu je přinejmenším zmenšit mezeru ve výzkumu tematických oblastí diskurz o obětech a svazy obětí, kterou je možné v České republice i na Slovensku konstatovat.

Diskurzy o nacistické nucené práci v Česku a Polsku od 1945 do 2005

Katrin Schröder

Dizertační projekt komparativně osvětluje formování diskurzů o nucené práci pro nacionálněsocialistický režim v Československu, resp. Česku a Polsku od roku 1945 do dnešní doby.

V komunistických státech nebyli bývalí nuceně nasazení oficiálně uznáni jako oběti. Pěstovala se především vzpomínka na hrdinský boj proti nacistickému Německu, zdánlivě pasivní oběti se nehodily do státem podporovaných legitimačních diskurzů. Přesto existovala beletristická díla, osobní biografická svědectví a vědecká pojednání, která osvětlují postoj k tomuto tématu.

Jaký obraz v nich byl o nucené práci a nuceně nasazených po roce 1945 vykreslen? A jaký důsledek měl – později – tento na status oběti postižených osob, na uznání jejich utrpení a požadavek odškodnění? V souvislosti se systémovou změnou mohli bývalí nuceně nasazení založit vlastní svazy. Ty působily jako zájmová zastoupení k prosazení odškodnění a jako společenství paměti. Jak se tyto svazy v devadesátých letech minulého století zapojily do diskurzu o vzpomínce na druhou světovou válku a jak uplatnily své požadavky?

Význam zde má politické působení paměti stejně jako otázka, zda a jakým způsobem došlo k napojení svazů na stávající diskurzy o národní identitě jejich zemí.

Publikace

Opfernarrative
Konkurrenzen und Deutungskämpfe in Deutschland und im östlichen Europa nach dem Zweiten Weltkrieg

Konference 2010

Opfernarrative. Konkurrenzen und Deutungskämpfe in der Nachgeschichte des Zweiten Weltkriegs
(Ústí nad Labem/Aussig, 5./6.10.2010)
Program