Sbírka Pekelský

Vladimír Pekelský založil a provozoval archiv se současnými bohemiky, které již v roce 1961 obsahoval cca. 4.200 titulů časopisů, brožůr a monografií. Z původně malého redakčního archivu vzniklo během let dokumentační centrum. Pekelský sbíral materiál k Československu, k německo-českým vztahům, k situaci českých a slovenských emigrantek a emigrantů, k Sudetským Němcům a všeobecně k východo-západnímu konfliktu. Z tohoto obsáhlého archivu uchovává Collegium Carolinum cca. 850 titulů časopisů a monografií.    

Sbírka sestává hlavně z českých a slovenských exilových časopisů. Spisy konzervativních, nacionalistických a antikomunistických skupin jsou nadproporcionálně zastoupeny a zobrazují Pekelského vlastní politické angažmá a vlastní zájem. Část sbírky tvoří také informační listy náboženských společenství. Obzvláště mnoho těchto tiskovin bylo vydáno v Berlíně, Londýně, Mnichově, New Yorku, Paříži a ve Vídni. Kromě mnohých evropských útočišť pro východo-středoevropske emigrantky a emigranty se nalézají též místa vydání v Severní a Jížní Americe, Africe a Austrálii.

Sbírka obsahuje v malém rozsahu též písemnosti (korespondence, zákulisní materiál, poznámky). Korespondence se týka písemného styku mezi Pekelským a vydaveteli informačních listů a zástupkyněmi a zástupci jednotlivých institucí, spolků, gremií a iniciativ. Ojediněle se ve sbírkce vyskytují i akta a protokoly ruzných exilových organizací, jako Český narodní výbor (Tschechischer Nationalausschuss), Demokratická Exilová Unie a jiné. Sbírka písemností obsahuje téz výzkumný materiál z jeho období jako spolupracovníka v dokumentačním archivu stanice Deutsche Welle. V početných, částečně popsaných složkach se nacháchzejí sbírky výstřižků z novin, zprávy a sdělení, které byly pravděpodobně použity jako podklady pro reportáže a pod. Tyto písemnosti nejsou v katalogu evidovány, je ale možné na požádání do nich nahlédnout.  

V katalogu jsou fondy časopisů a monografie abecedně evidované. Některé tituly časosipů změnily v průběhu jejich vydávaní název. Pokud jsou známé, odkazují jednotlivé tituly na sebe vzájemně a jsou i recipročně uvedeny. Kromě toho v některých případech mohou poskytnout informaci o personálních a ideelních vztazích mezi jedotlívými redakcemi časopisů a též jména vydavatelů nebo místo vydání. Rejstřík osob na konci katalogu zjednodušuje vyhledávání vydavatelů nebo jiných na publikaci zúčastněných osob, rejstřík míst vyhlédávání míst vydání. Většina časopisů je v češtině, ale nalezne se tež množství slovenských periodik jakož i anglický a německý tisk. Pro jazykově orientované vyhledávání může být použit také restřík jazyků.

Vladimír Pekelský se narodil v roce 1920 v Bratislavě v tehdy ještě mladém Československu. V sedmnácti letech vstoupil do fašistické strany Vlajka (Die Flagge) a během druhé světové války studoval v Německu medicínu. Tato skutečnost jakož i jeho členství ve fašistické straně vedly k tomu, že se v roce 1945 musel před novou československou vládou zodpovídat jako kolaborant národněsocialistických okupantů. Po jednoroční vazbě Československo v roce 1946 opustil. Napřed odešel do Rakouska a potom do americké zóny v Německu.

V emigraci byl Vladimír Pekelský od začátku politicky aktivní. Do roku 1951 byl předseda Českého narodního výboru (Tschechischer Nationalausschuss), generální tajemník Demokratické Exilové Unie (Demokratische Exil-Union) jakož i blízký důvěrník též v exilu žijícího českého generála Lva Prchaly. Jako stoupenec Prchaly, který byl výslovný protivník politiky Beneše, reprezentoval Pekelský mnohé národně-konzervativní pozice, které byly větsinou demokratických, tzv. československých uskupení českého a slovenského exilu odmítany. Např. podepsal Wiesbadenskou Smlouvu Wiesbadener Abkommen), kterou vypracovaly sudetoněmecké skupiny a Český Národní Výbor (Tschechischer Nationalausschuss) v roce 1950 a která požadovala právo na návrat pro vyhnané Sudetské Němce. V roce 1951 se Pekelský und  Prchala rozešli n základě politických diferencí. Vladimír Pekelský žil až do své náhlé smrti v roce 1975 v Německu v exilu, nejdřív v Mnichově a potom v Kolíně nad Rýnem. Tam byl činný jako novinář a psal mimo jiné příspěvky do časopisu OSTEUROPA und pro Deutsche Welle. Kromě toho založil exilové nakladelství Bohemia a provozoval časopis Informationsdienst Bohemia, který vycházel v padesátých letech v jeho redakci v Mnichově. Pozdějí psal v Kolíně nad Rýnem pro časopis Bohemia. List českého exilu (přes podobnost jmen neexistuje žádné instituční spojení s časopisem Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, který od roku 1960 vydává Collegium Carolinum).

Společně s dalšími emigrantkami a emigranty vybudoval Pekelský v šedesátých létech ve svém soukromém kolínském bytě archiv, který sbíral tiskový a dokumentační materiál k vývoji Československa od roku 1918 jakož i k československým, českým a slovenským skupinám během váky a po roce 1945. Jak je dnes známo, byl Vladimír Pekelský od roku 1953 navíc činný pro československou tajnou službu. V exilu se Vladimír Pekelský oženil s Marii Blaschtowitschkovou (roz. Tomšů), vdovou po Kurtu Blaschtowitschkovi, který byl po druhé světové válce popraven, a který působil za protektorátu jako státní zástupce na Sondergericht v Praze. S pomocí své manželky Marie (rovněž agentka Československé Státní Bezpečnosti), se i Vladimír Pekelský úspěšně stal agentem STB.

V pozůstalosti Pekelského uložený exilový tisk byl převážně zaměřený na emigrantky a emigranty z Československa po roce 1945. Předpokládá se, že mezi rokem 1948 a rokem 1989 opustilo cca. 200.000 lidí Československo.

Když komunisté převzali moc v únoru 1948, vyvrcholila masová emigrace z Československa. Pouze mezi rokem 1948 a 1951 činil počet uprchlíků cca. 25.000 a do roku 1968 stoupl na cca. 60.000. Pekelský opustil zemi v roce 1946 z obavy před dalším potrestáním ze strany nové československé vlády, protože byl obviněn z kolaborace s nacisty. Lidé, kteří opustili Československo od roku 1948, odcházeli často ve víře, že se opět vrátí, jakmile skončí komunistický režim. Počítali s tím, že zůstanou v cizině jen krátkou dobu. Pro ně sehrál exilový a emigrantský tisk důležitou roli. Ti, kteří se tam angažovali, psali proti politickému systému v jejich vlasti. V mnohých periodikách redaktorky a redaktoři požadovali konec komunistické nadvlády v jejich zemi.

Další velká emigrační vlna z Československa následovala po marných pokusech o reformy tehdejšího československého reformního komunistického vedení v roce 1968, které vešly do dějin jako „Pražské jaro“ a byly násilně ukončeny vojsky Varšavského paktu. Když vojska dorazila do Prahy, nacházelo se cca. 80.-100.000 Čechoslováků v západní cizině nebo v Jugoslávii. Někteří z nich, kteří se tam zdržovali pouze přechodne jako turisti, zažádali v reakci na události v jejich zemi o politický azyl. Emigrantky a emigranti, kteří následkem násilního potlačení Pražského jara v roce zemi opustili, vetšinou neměli naději na brzký návrat. Přesto se český, slovenský a československý exil vyznačoval neshodami, politickými konflikty a nepřátelstvím. Přes společného komunistického nepřítele se existující politické protiklady nedaly vždy překonat. To se projevilo i v Mnichově, který se stal centrem migrantek a migrantů ze středovýchodní Evropy. Na základě geografické blízkosti k východní Evropě a poloze v americké zóně Radio Free Europe v roce 1950 etablovalo v bavorském hlavním městě centrum vysílání. K Rádiu Svobodné Evropy viz sborník (Konferenzband) Collegia Carolina k tomuto tématu. Vladimír Pekelský se angažoval v politických skupinách československých emigrantek a emigrantů, kteří Radio Free Europe odmítali. Využíval k tomu zvláště svůj časopis Bohemia, ve kterém zveřejnil nespočetné články proti této skupině emigrantek a emigrantů a proti tomuto rádiu.