Rakousko-uherská dualistická monarchie byla stejně tak neobvyklým jako zajímavých státním útvarem. Spojovala v sobě elementy spolkového státního zřízení s konfederačními prvky. Oba ve vnitropolitické oblasti do značné míry suverénní státy držel pohromadě úzký svazek společných úkolů jako zahraniční politika a obrana. Formálně toto společenství posilovala řada „paktových“ opatření monarchie v hospodářské oblasti vycházejících z interakce jednotlivých správních jednotek. Sem patřily celní a obchodní unie, stejně jako společná měna a emisní banka. V politické každodennosti se tyto instituce (stejně jako otázka financování společných úkolů) ukázaly být předmětem sporu mezi oběma státy. Společný dohled nad hospodářskými otázkami neexistoval.

Vzhledem k této skutečnosti si autor projektu klade dvě otázky: Jak se na pozadí výrazných ekonomických rozdílů a národnostních konfliktů v habsburské monarchii toto institucionální prostředí mezi ekonomickou integrací a hospodářskopolitickou autonomií v praxi odrazilo na vytváření ekonomického zřízení? Jaký poměr vládl mezi tímto prostředím a soudobými představami o dobrém ekonomickém a hospodářskopolitickém zřízení? Výchozím momentem projektu je přitom pojetí institucí zahrnující nejen jejich sociálně-regulativní ale také subjektivně-intenční funkce. Instituce neovlivňují pouze společenské dění, ale také s tím korespondující hodnotové představy současníků. Hospodářské dějiny jsou tak více chápány i jako dějiny kulturní. Předmětem zájmu již není pouze reálný ekonomický výkon, ale i neekonomické a nezamýšlené důsledky určitého prostředí ekonomických institucí. Pracovní hypotéza projektu zní, že i když byly instituce habsburské monarchie bez ohledu na své nedostatky výkonné, na základě dobových představ o dobrém zřízení docházelo k jejich stále citelnější delegitimizaci jako slabé a nedostatečné. Pramenný základ projektu tvoří na jedné straně státní archivní materiál, například ministerstva obchodu a financí, na druhé straně dobový materiál ekonomické a hospodářskopolitické povahy, jako například časopisy hospodářských svazů umožňující analyzovat jejich střety s dualistickým hospodářským pořádkem a s druhým státem.

Ve vztahu k napěťovému poli spolkové a společenské integrace na straně jedné a rozmanitostí na straně druhé byl federalizmus často vnímán jako možné politické řešení, které ovšem není slučitelné s ekonomickými požadavky. V rámci výzkumného záměru Skupiny Emmy Noetherové pro mladé badatele „Uspořádat rozmanitost. Představy o federalismu v habsburské monarchii a jejích nástupnických státech“ slibuje tento disertační projekt rozšíření poznatků o ekonomicky orientovaných debatách na téma stávajícího pořádku v habsburské monarchii ale také alternativ dualistického uspořádání.

Na konci druhé světové války založili komunisté federativní lidovou republiku Jugoslávie sestávající z šesti dílčích republik. Každá z nich měla jeden titulární národ, například Slovinsko Slovince. Výjimku tvořily pouze Bosna a Hercegovina: vedle Srbů a Chorvatů zde žili také slovanští muslimové. Jejich národní statut zůstal nejistý, dokud nebyli mezi lety 1961 a 1974 postupně uznáni za šestý jugoslávský národ. Tento proces představoval centrální moment národnostní politiky Svazu komunistů Bosny a Hercegoviny (SKBiH), který chtěl muslimům přiznat právo na sebeurčení, aniž by ohrozil křehkou rovnováhu mezietnických vztahů mezi Srby, Chorvaty a muslimy. SKBiH byl v této době navíc konfrontován s rozdílnými národnostními požadavky těchto tří národů. Doposud nedostatečně zpracovaná komplexní národnostní politika SKBiH mezi lety 1960 a 1974 je předmětem zájmu disertačního projektu. Pramenný základ tvoří mimo jiné aktový materiál SKBiH, například dokumentace výkonného výboru nebo komise pro mezietnické vztahy.

Wem gehört Bosnien?
Die Nationalitätenpolitik der Kommunisten in Bosnien und Herzegowina, 1943-1974
https://www.ibidem.eu/de/wem-gehoert-bosnien.html

Die Habsburgermonarchie war im langen 19. Jahrhundert ein Laboratorium für föderale Ordnungsvorstellungen. Das Habilitationsvorhaben von Jana Osterkamp widmet sich diesem Phänomen über die vier thematischen Zugänge Nation, Wirtschaft/Finanzen, Religion und Region.

Mit Blick auf die gesellschaftliche Heterogenität des Habsburgerreiches betont das Projekt das integrative und befriedende Potential von föderalen Strukturen. Weder werden Föderalismusideen ausschließlich als zentrifugal-separatistisch, noch werden bestehende Ungleichheiten von vornherein als defizitär gedeutet. In den föderalen Ordnungsvorstellungen jener Zeit zeigt sich vielmehr ein mitunter überraschend modernes Herrschaftsverständnis. Auf überlappenden Loyalitäten und Identitäten aufbauende Sowohl-als-auch-Zugehörigkeiten der Staatsbürger waren ebenso Thema wie Ideen einer Integration durch Recht und Institutionen. Die geplante Föderalismusgeschichte leistet damit auch einen Beitrag zu der in neueren Forschungen aufgeworfenen Frage, warum das Habsburgerreich so lange bestehen konnte.

Föderale Ideen in der Habsburgermonarchie wurden durch die Gesellschaft selbst generiert und sind nicht nur als Notnagel staatlicher Schadensbegrenzungspolitik zu interpretieren. Dies hat wesentlich zu ihrer Popularität und hohen Akzeptanz beigetragen. Für die Analyse wird auf politik- und rechtswissenschaftliche Ansätze zu Föderalismus in supranationalen Ordnungen und konzeptionelle Fragen nach Loyalität und Moderne zurückgegriffen. Sie beruht auf den in der bisherigen Forschungsliteratur zum Föderalismus ausgewerteten gedruckten Dokumenten sowie – in größerem Umfang – auf Archivquellen sowie Reichsrats-, Landtags- und Verwaltungsprotokollen.

Das Projekt legt einen Schwerpunkt auf die Kategorien Nation, Region, Wirtschaft bzw. Religion:

Nation und Föderalismus: Die Nationalitätenfrage hat die bisherige Föderalismusforschung zur Habsburgermonarchie und auch den Nachfolgestaaten bestimmt. Die Föderalismusentwürfe der Nationalitäten gerieten dabei regelmäßig in den Verdacht, separatistische Ziele zu verfolgen. Es ist vielversprechend, solche Wertungen mit dem Instrumentarium der aktuellen Politikwissenschaft zu hinterfragen. Diese unterscheidet zwischen multiethnischem und multinationalem Föderalismus: Der eine befördert eher Assimilation und Integration, der andere eher Separation.

Region und Föderalismus: Gesellschaftliche Vielfalt auf dem Gebiet der Habsburgermonarchie war eine Vielfalt in der Vielfalt. Ethnische, konfessionelle, wirtschaftliche und soziale Unterschiede hatten jeweils andere regionale Verlaufsmuster: Einheiten mit ethnischer Homogenität konnten, mussten sich aber nicht, mit Einheiten konfessioneller Homogenität decken. In föderalen Entwürfen tauchen manche Regionen (Galizien oder Mähren) daher in verschiedenen Zusammenhängen historischer, nationaler oder konfessioneller Art auf.

Wirtschaft und Föderalismus: Es stellt sich drittens die Frage, welchen Einfluss wirtschaftliche Infrastrukturen auf föderale Reformvorstellungen hatten. Wie wurden die sehr ungleichen Wirtschaftsräume berücksichtigt? Ein anderer Punkt ist das Verhältnis von staatlicher Wirtschaftsverfassung und föderaler Ordnung. So hatte die fiskalische Aufgabenverteilung auf Länderebene in der Habsburgermonarchie zuletzt quasi-föderale Züge. Um die Jahrhundertwende waren ein "Finanzausgleich" und eine Solidarhaftung der Länder im Gespräch.

Religion und Föderalismus: Das Interesse an der Wechselbeziehung zwischen Religion und Föderalismus ist ideengeschichtlich. Das Denken von gesellschaftlicher "Subsidiarität", das von der katholischen Soziallehre entwickelt wurde, ist paradigmatisch für Föderalismustheorien geworden. Daneben sollen protestantische Einflüsse und jüdische Selbstverwaltungsideen untersucht werden. Außerdem wird gefragt, inwiefern die territoriale Binnengliederung föderaler Ordnungsentwürfe durch konfessionelle Präferenzen beeinflusst wurde.