Na příkladu jedné vybrané oblasti v Meklenbursku zkoumá projekt dopady masové imigrace vyhnanců na příslušné dialekty a kvazi standardní místní jazyky a mapuje jejich následné působení až do dnešních časů.

V rámci celkového komplexního procesu integrace vyhnanců zaměřuje autor výzkumného projektu pozornost na jazykovou akulturaci a osvětluje tak téma, které navzdory svému jazykověhistorickému významu bylo doposud lingvistikou spíše opomíjeno.

Ve společenských podmínkách poválečného Meklenburska se přizpůsobení novým jazykovým poměrům ze strany tak zvaných „přesídlenců“ zvlášť výrazně manifestovalo osvojením si dolnoněmeckého nářečí, ale také jednostrannou strukturální konvergencí meklenburské spisovné němčiny. V situaci úzkých kontaktů mezi starousedlíky a imigranty docházelo v mnohem menší míře také k vzájemné konvergenci na sebe navazujících alochtonních a autochtonních jazykových variet.

Za účelem přesnějšího stanovení stupně (vzájemné) jazykové akulturace budou s pamětníky prvních poválečných dekád a jejich potomky provedeny jazykové nahrávky a jazykové testy. Na základě vybraných fonetických a morfosyntaktických znaků pak autor kvantitativně analyzuje jazykovou akulturaci. Předmětem výzkumu přitom budou pouze vyhnanci ze středoněmeckých a hornoněmeckých dialektologických oblastí (Slezsko, Čechy, Morava. Slovensko atd.), kteří před odsunem nemohli mít žádný kontakt s dolnoněmčinou a místním severoněmeckým jazykem. Touto cestou bude možné zřetelněji vyprofilovat konstelace jazykových kontaktů.

Monografická prezentace výsledků projektu je k dispozici na adrese:

https://www.peterlang.com/view/title/65122?format=EPDF