Výzkumný záměr spojující genderové a kulturněhistorické otázky je věnován životním světům a možnostem politického jednání odsunutých žen od jejich příchodu do tzv. západních okupačních zón, resp. Spolkové republiky Německo až do konce šedesátých let.

Výchozím bodem projektu je okolnost, že odsun byl do značné míry specificky ženskou zkušeností. Zatímco mnoho mužů bylo ještě zapojeno do válečných operací nebo se již nacházelo v zajetí, byly ženy bezprostředně zasaženy útěkem a vyhnáním a spolu se svými dětmi a staršími příbuznými dorazily do pozdější Spolkové republiky. Výzkum se vyhnanci z domova prozatím zabýval pouze z regionálního hlediska a členil je buď podle místa jejich původu, nebo podle oblasti, kde se ve Spolkové republice usadili. Na rozdíl od dosavadního geografického zorného úhlu zkoumá dizertační projekt vnímání a působení odsunutých žen cíleně.

Zkušenosti útěku a vyhnání spojené nezřídka s násilím měly pro ženy určující význam a staly se klíčovým prožitkem jejich biografií, ke kterému se vše vztahovalo a který vše ovlivňoval. Zároveň s sebou ale přinášely i výraznější identifikaci a silný pocit sounáležitosti, paralelně ovšem své nositelky oddělovaly od žen z přijímající společnosti. Okruhy jejich přátel a známých se proto až na několik málo výjimek většinou omezovaly na jiné odsunuté osoby.

Příčiny a proměny angažmá a aktivit odsunutých žen zkoumá řešitelka projektu na nábožensko-institucionální úrovni, v politické stejně jako v soukromé oblasti.