Projekt vychází z teze, že k dějinám středovýchodní Evropy ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století je třeba přistupovat také z perspektivy imperiálních dějin. Státy středovýchodní Evropy, jako například dualistické Uhersko a meziválečné Československo, totiž byly součástí nadnárodního imperiálního kontextu správy. Projekt tuto hypotézu prověří prostřednictvím studia plánů modernizace zemědělství realizovaných Uherskem a Československem v Podkarpatské Rusi mezi lety 1867 a 1939. Zaměří se přitom na diachronní, transimperiální zkoumání uherského „Programu pro horské oblasti“ (hegyvidéki akció) a československé pozemkové reformy. Výzkum těchto případových studií bude uspořádán do tří vzájemně propojených témat: a) tvorba znalostí, b) struktura správy a c) imperiální aktéři. Podkarpatská Rus je chápána jako imperiální „kontaktní zóna“ (Mary Louise Pratt), v níž se sociální skupiny setkávaly ve vysoce asymetrických mocenských vztazích. Cílem projektu je prozkoumat vztahy mezi Budapeští/Prahou a Podkarpatskou Rusí, jakož i mezi skupinami v rámci Podkarpatské Rusi, a na tomto základě zhodnotit souvislost obou modernizačních iniciativ s dobovými imperiálními a koloniálními projekty.