Obraz kriminálního cizince je v dnešní společnosti přítomen rozmanitým způsobem: například v hluboce zakořeněné představě o Romech jako notorických zločincích nebo v anekdotách o polských zlodějích aut. Proto má svůj smysl zabývat se okolnostmi vzniku etnické kriminalizace jako obzvlášť účinného způsobu sociálního vyloučení. Projekt zkoumá tuto problematiku na historickém příkladu dvou regionů s rozdílně pojatým státním zřízením: pruských východních provinciích německého císařství koncipovaného jako národní stát, které však ve skutečnosti bylo státem mnohonárodnostním, a na českých zemích jako součásti multinacionální habsburské monarchie. Cílem je přitom osvětlení mechanizmů a výkladových vzorů, na jejichž základě byly obrazy etnicky odlišných skupin spojovány s představami o kriminalitě a které tak vedly ke konstrukci kriminálních sklonů „těch druhých“. Za tímto účelem jsou analyzovány celostátní kriminalistické diskurzy a místní sociální praktiky. Výchozí moment přitom představuje úvaha, že výzkum etnické kriminalizace může pomoct osvětlit sebeinterpretaci dominantních společenských skupin, jejich praktiky inkluze a exkluze stejně jako politickou a sociální spoluúčast skupin obyvatelstva označovaných v rámci různých mocenských struktur za odlišné – a tak významným způsobem přispět nejen k výzkumu společenských a kulturních dějin německého císařství a habsburské monarchie, ale i jiných státních celků.