Collegium Carolinum e. V.   Hochstr. 8, 81669 München   Tel.: +49 / (0)89 / 55 26 06 – 0   E-Mail: post.cc@collegium-carolinum.de
DeutschČeštinaSlovenčinaEnglish

Národ a třída v paměti města. K proměně kultury vzpomínání v Lodži po roce 1945

Ruiny přádelny česané příze židovského továrníka Henryka Birnbauma (1858–1936) v Lodži. Přádelna byla postavena roku 1895 a po roce 1945 zestátněna. Uprostřed dnes již zrestaurovaný zahradní domek na továrníkově pozemku.

Systematický vývoj Lodži ve středoevropské centrum textilního průmyslu začal již ve dvacátých letech 19. století. Následující hospodářský rozmach a razantní nárůst počtu obyvatelstva napomohly k rychlému vytvoření mýtu o Lodži jako „Manchesteru východu“.

 

Roku 1899 získala Lodž knihou Władysława Reymonta „Zaslíbená země“ svůj vlastní román, který etabloval trvalou negativní reputaci města. Počátky průmyslové Lodži zároveň znamenají vznik etnicky stejně jako sociálně diverzivní městské společnosti tvořené Poláky, Němci, Židy a Rusy, podnikateli, dělníky a úřednickou vrstvou. Tento vývoj ukončila druhá světová válka provázená německou okupací a zřízením ghetta Litzmannstadt: odsuny, přesídlení stejně jako deportace a likvidace Židů trvale změnily složení obyvatelstva.

 

Interpretace lokálních dějin a kultura vzpomínání se v kdysi multietnické průmyslové Lodži po roce 1945 pohybovaly podél vůdčích kategorií národ a třída, které k sobě zaujímaly specifický, byť proměnlivý poměr. Zatímco v době lidové republiky se o předválečné multietnické minulosti města buď mlčelo nebo šla jako konstrukce nacionálních protikladů ruku v ruce s marxistickým třídním antagonismem, přinesl příklon k multietnickému dědictví Lodže kolem roku 1989 zároveň zhodnocení „měšťanského etosu podnikání“. V posledku se stalo vytváření pozitivní lokální identity vracející se k (přikrášlenému ?) obrazu tolerantní, multikulturní, kapitalistické společnosti přelomu 19. a 20. století pro město elementem tvorby image a městského marketingu.

 

Cílem dizertačního projektu je analyzovat v mnemotopu Lodži na příkladu vybraných míst vzpomínání měnící se pohled na národnost a třídu po roce 1945. Předmětem zájmu se přitom na jedné straně stávají vzpomínková topoi, s jejichž pomocí je možné zmapovat proměnu vzpomínání – národní homogenita versus etnická diverzivita; třídní boj a revoluce versus tolerance a společenství; sociální zbídačenost versus soukromá dobročinnost; „masa“ versus jedinec; dělnická hrdost versus podnikatelský duch. Na druhé straně jsou místa vzpomínání pojata také jako průsečíky lokálních, národních a globálních vzpomínkových diskurzů.

 

Pozornost proto bude věnována státním stejně jako privátním nositelům paměti uvnitř i vně města s jejich specifickými intencemi. Projekt tak slibuje poskytnout nad rámec lokálního kontextu také vhled do procesů interetnické a interinstitucionální transmise paměti.

Ulrike Lang



Novinky

Vortrag in der Prager Außenstelle am 12.12.2019

Kolja Lichy (Gießen): ,,Es ist wie ein Schleim“. Geld, Kredit und Zirkulation in der Habsburgermonarchie des 18. Jahrhunderts Více...


An-Institut der

Mitglied im
Kompetenzverbund Historische Wissenschaften München